DaltreyTownshendEntwistleMoonOstatníHistorieNovinky

Join together!






Diskografie

Dvd

Tabulatury

Download

Překlady

Fórum

Odkazy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Projekt Lifehouse

         Po albu " Tommy " se Pete čím dál tím víc začíná zaobírat myšlenkami na nové koncepční dvojalbum, jehož tématem měla být další rocková opera, tentokrát však se sci-fi prvky a příběhem odehrávajícím se v budoucnosti. V tomto období Pete začíná doslova chrlit množství koncepčních písní. Ovšem tento projekt nemělo být jen další dvojalbum, mělo se jednat o multimediální počin, který měl změnit tvář rocku a odstartovat novou hudební revoluci, podobně jako nástup Beatles. Součástí tohoto grandiózního díla, měl být také celovečerní film a série interaktivních koncertů v novém divadle " The Young Vic ". Ačkoliv vše nakonec dopadlo docela jinak,  Pete od té doby, až do dnes čerpá z  Lifehouse vize inspiraci, s jejíž pomocí vznikla řada úžasných písní, které můžeme slyšet na albech  " Who's Next, Odds and Sods, Who By Number, Who Are You " a také na Petových sólových počinech.  O čem tedy přesně měl Lifehouse být podle Pete Towshneda?: " To o čem byl Lifehouse ve své podstatě je důležitost, že hudba reflektuje svoje posluchače tak moc, jak je to jen  možné" . " Je to o tónu, který prostoupí vše."  Od roku 1969 s dozvuky Tommyho,  Pete začal psát více obsahově propojené  písně. Lifehouse příběh byl inspirován jeho zkušenostmi a prožitky z koncertní šňůry z období  alba Tommy:  " Viděl jsem momenty v Who vystoupeních, kde vibrace byly tak čisté a jasné, že jsem myslel, že se celý svět  zastaví, celá věc se stávala tak jednotnou."  Věřil, že vibrace se mohly stát tak jasné, že se mohli diváci doslova " protančit  do sebezapomnění." Jejich duše mohli opustit  tělo a dostat se do jiné dimenze,  do pernamentního stavu extáze. Jediný důvod, proč se tomu tak nestalo na  koncertech Who byl  ten, že v jejich myšlenkách zůstával fakt, že show skončí, oni se probudí a ráno půjdou znovu do práce. Tyto vize byly přímo spojeny s píšícím filozofem Inayat Khanen, mysteriózním duchovním muzikantem, který psal o spojení vibrací a zvuku s lidskou duší. Další inspirací byl Maher Baba, který prohlašoval, že je avatar Brahman, převtělení boha. Pete stejně jako celá skupina nepovažovali rockovou hudbu jen ze skvělou zábavu." Nejsme perfekcionisti. Jsme idealisti. Myslíme si, že  rock & roll je víc, než jen muzika pro děcka. Rocková hudba je důležitá pro lidi, protože v tomto šíleném světě ti  umožňuje čelit problémům. Ale současně, kolem toho všeho tancovat " Lifehouse začal jako příběh napsaný kolem několika písní. Základem byl jistý druh vize budoucnosti. Fantasy svět  v čase kdy rock ’n’ roll neexistuje. Země je kompletně degenerovaná a jediná zkušenost, kterou kdokoliv může mít, je skrz krunýř kabelů. Lidé žijí TV program. Všechno je naprogramováno. Nepřátelé jsou lidé, kteří  poskytují zábavu nitrožilně a hrdinové jsou divoši, kteří uctívají rock ‘n’ roll  jako primitivní sílu a s ní odešli žít do lesa. Příběh je o těchto dvou stranách, které se setkají a krátce spolu bojují. Za těchto událostí se objeví velmi, velmi starý muž, guru,  který řekne,  že si pamatuje rockovou hudbu. Byla absolutně neuvěřitelná. Skutečně dokázala ovládat lidi. Vypráví o druhu nirvány, do které se lidé dostávali při poslechu rocku. Starý muž se rozhodne, že zkusí přístroje nastavit tak, aby efekt fungoval věčně. Každý může prolomit svoje naprogramované prostředí prostřednictvím této hudby, osvobodit sebe sama. Lifehouse měl být dům, kde se hrála tato rocková hudba a mladí lidé ji zde přijímali jako silný katalyzátor. Bylo to jako náboženství.  Tato zápletka měla být zachycena v celovečerním filmu, jehož vyvrcholením a nosným pilířem měl být koncert, kde lidé tančí v opojení a v extázi jejich duše opustí  těla. Tento koncert však už mělo být skutečné vystoupení The Who v divadle. Plán byl takový, že  Who převezmou divadlo The Young Vic s opravdovým obecenstvem. Vytvoří nový materiál přímo na pódiu a  umožní  divákům ovlivňovat písně a vystoupení.  Když bude koncert dost silný, budou nafilmováni s ostatními vedlejšími událostmi v divadle. Linie příběhu se bude vyvíjet  po boku hudby. Ačkoliv konečný film bude obsahovat mnoho fikce, koncert bude autentický a poskytne řídící sílu pro celou produkci. Diváci,  kteří měli navštěvovat tyto koncerty, které měli probíhat po šest měsíců, každé pondělí, měli sami ovlivňovat písně a za pomoci nejnovějších technologií, jako byly syntetizátory ve spojení s počítačem, vložit svoje osobní data, jako je výška, váha a některé další astrologické údaje  do vytvářené písně a měla jim tak být zkomponována dokonalá píseň, takříkajíc na míru. Na závěr pak měly být všechny písně spojené do jedné dokonalé kakofonie ( " There once was a note pure and easy Playing so free like a breath rippling by ")  která všechny uvrhne do stavu nirvány a pomůže jím opustit  jejich fyzická těla. ( Podle mého názoru je dost možné, že v té době Pete skutečně částečně něčemu podobnému věřil a ve skrytu duše doufal, že by se něco podobného mohlo povést, jelikož byl značně ovlivněn Maherem Babou a výše zmiňovaným Inayat Khanem a také novými možnostmi syntetizátorů a počítačů,. Zřejmě se v té době opravdu pohyboval na tenké hranici mezi genialitou a šílenstvím) do projektu byl tolik zapálen, že jeho neúspěch a zbytečně vynaložená několika měsíční energie, mohli ohrozit samotnou skupinu. Sám říká, že nejlepší moment v kariéře The Who, bylo zdárné vytvoření úspěšného  alba Who's Next, jelikož projekt mu v té době  zřejmě opravdu přerůstal přes hlavu. Dokonce odjel na čas za psychiatrem do New York z frustrace a nepochopení okolí jeho záměru. Navzdory Petovým grandiózním plánům měl projekt problémy. Divadlo mělo svůj vlastní program a nebylo možné zde mít pravidelnou show, na které Towshend trval, protože bylo nezbytné udržovat skupinu na pernamentním "euforickém levelu" při vystoupeních.  Pete: " fatální chyba … byla posedlost snažit se udělat fantasy v realitě, raději než nechat to za ni říct film." Prvky z Lifehouse konceptu předcházely a připomínaly virtuální realitu podobnou filmu " Metrix ".  Petova neschopnost sdělit myšlenku co měl v hlavě lidem kolem sebe ho dovedla k nervovému zhroucení. Byla to katastrofa. Nikdo kromě jeho nepochopil koncept Lifehouse. Kit Lambert základní část komunikace mezi členy skupiny chyběl. Pete odmítl scénář na film Tommy napsaný právě Lambertem. Kit deprimovaný, frustrovaný a ublížený odjel do New Yorku. S Tommym Lambert sloužil jako Towshendův ochotný  vysvětlovatel a interpret. Teď ovšem chyběl a lidé kolem Peta byl značně zmatení. Film byl proto odložen na neurčito, do doby, dokud se nevydá album. Skupina šla za Glyn Johnsem, aby produkoval kolekci písní, zamýšlených pro toto dvojalbum. Nakonec se společně rozhodli vybrat několik písní a udělat z nich single album, doufajíc že bude mít "ostřejší koncentraci a větší dopad než " koncept Lifehouse".  Ústřední  " Pure And Easy " se tak na album nedostala, jelikož by bez filmu bylo složité příběh dost dobře pochopit a posluchači by mohli být v té době nepříliš jasným příběhem zmateni. Ostatní písně pak vyšly na  albu " Odds and Sods ", některé nebyly vydáni vůbec. Znovu oživení přišlo v roce 1978, kdy John Entwistle částečně oprášil a oživil některé nahrávky a vzniklo tak album " Who Are You ". Příběh byl  částečně pozměněn, ale opět nezrealizován dokonce. Vždy však měla být ústředním motive  píseň " Pure and Easy ". A vše měla zakončovat " The Song Is Over ". Podstatnou roli  také měla hrát " Baba O'Riley ", které vznikla z původní otevírací písně  " Teenage Wastelend ", která nakonec nebyla nikdy oficiálně nahrána. Tato píseň, měla být na albu také v instrumentální verzi. Písně pro Lifehouse:

  1. Teenage Wasteland (nerealizováno)                      
  2. Going Mobile (Who's Next)
  3. Baba O'Riley (Who's Next)
  4. Time Is Passing (Odds & Sods [Remastered])
  5. Love Ain't For Keepin' (Who's Next)
  6. Bargain (Who's Next)
  7. Too Much Of Anything (Odds & Sods)
  8. Music Must Change (Who Are You)
  9. Greyhound Girl (Encore series 2006)
  10. Mary (nerealizováno)
  11. Behind Blue Eyes (Who's Next)
  12. Baba O'Riley (Instrumental) (nerealizováno)
  13. Sister Disco (Who Are You)
  14. I Don't Even Know Myself (Who's Next [Remastered])
  15. Put The Money Down (Odds & Sods)
  16. Pure And Easy (Odds & Sods)
  17. Gettin' In Tune (Who's Next)
  18. Let's See Action (singl)
  19. Slip Kid (The Who By Numbers)
  20. Relay (singl)
  21. Who Are You (Who Are You)
  22. Join Together (singl)
  23. Won't Get Fooled Again (Who's Next)
  24. The Song Is Over (Who's Next)

Townsend částečně oživil koncept v modifikované podobě na nahrávce " Psychoderelict ". Poslední verze, která zahrnovala kolekci demo nahrávek vyšla jako 6 cd boxset " The Lifehouse Chronicles ", který je k dispozici na internetu a obsahuje demo nahrávky, nikdy  nevydané písně a různé rarity co byly někdy vytvořeny pro tento projekt a také verzi těchto písní, kterou Pete zahrál pro rádio. Z tohoto boxsetu vyšel také výběr  " Lifehouse Elements ". A co si o tom všem myslí Pete dnes: " Byly to všechno vesmírný věci, co jsme ze začátku povídal.  Zbytek skupiny si myslel, že jsem se zbláznil…". " Dobře. Ale příběh mě inspiroval napsat písně jako " Guitar And Pen " , které nejsou jenom o muzice, ale také jsou o psaní písní." " Jediná věc, které jsem si nebyl vědom, byla jak moc nasraný na mě byl Kit Lambert. To byla jediná chyba. Byl jsem velice potentní a silný v té době.  Poslouchal jsem dokument Johna Pigeona,  a zněl jsem tam  zkurveně arogantně, ale myslím, že jsem byl, protože jsme byl úžasný, absolutně úžasný, byl jsem nejúžasnější v životě, byl jsem v nejproduktivnějším období a když lidi říkají, že jsem nevěděl o čem to sakra mluvím to co vlastně dělají je, že odhalují svoji hloupost, protože ta idea byla TAK ZKURVENĚ JEDNODUCHÁ! Nebylo to složité. Jediná věc co byla složitá na tom, byla skutečnost, že o tom začali dřív mluvit lidi, kteří nevěděli o čem sakra mluví. Tak když John řekl, " dáme se všichni dohromady na Lifehouse na šest měsíců, tak to spolu budeme i spát?" My jsme neměli v úmyslu spát! Ve filmu tam  oni spí, protože  to byl tábor, něco jako " Glastonbury Festival " třeba. Byl obklopen, já myslím v originální verzi silovým polem, kde jsi nemohl jít domů. Samozřejmě The Who mohli jít domů. Já vím že oni by šli domů, já vím, že tady nebylo nic, co by dokázalo držet Keitha Moona od jeho klubů rozhodně, jakkoliv!"  pozn. překladatele:))